Český prezident má velmi malé pravomoci. Navzdory tomu je v Česku na rozdíl od třeba Německa těžkou poltickou váhou. Jednak proto, že nějaké pravomoci přece jen má a jednak proto, že čeští občané i politici jsou zvyklí naslouchat tomu, co český prezident říká a nezřídka se tím i řídit.
Po výhře Andreje Babiše, který opravdu není politikem tradičního západního střihu, úloha prezidenta ještě vzrůstá. Žádný český prezident, ať jim bude kdokoliv, není schopen otočit směr vývoje České republiky, který určí Andrej Babiš. Může však s Babišem úspěšně spolupracovat na destrukci demokratického systému v Ćesku. Konkrétně spolupracovat na tom bude a hodlá současný prezident Miloš Zeman. Ten deklaroval svůj „kreativní vztah“ k české ústavě. Například tak, že je ochoten tolerovat vládu, která nedostane důvěru parlamentu, což by bylo pro demokratickou zemi jako je Česko neúnosné. Nejen z tohoto důvodu po Babišově výhře extrémně vzrostla potřeba zvolit jiného prezidenta. Potřeba, která tady už je dlouho vzhledem k Zemanově putinofilní, čínofilní a xenofobně populistické politice.
Čeští liberálové mají ohromnou šanci schladit si žáhu po prohraných parlamentních volbách a ne zastavit, ale zpomalit negativní vývoj v zemi.
Jenže zatím tomu moc nenasvědčuje, že se to podaří. Liberální bublina v Praze je skálopevně přesvědčena, že Zeman podruhé zvolen nebude a zůstává v klidu. Nic není tak vzdálené pravdě, jako tohle přesvědčení. Zeman těsně vede nad druhým Jiřím Drahošem. Pak je velká mezera, následuje bývalý premiér Topolánek, po nějaké mezeře hudebník a podnikatel Michal Horáček. Ostatní kandidáti se pohybují na 1% podpory nebo pod ním. A je jich ještě několik.
Zeman je populista. Nectí zákony. Dělá si, co chce. Lže. Dělá kampaň za státní peníze a za peníze krajů. Má obrovskou výhodu. Jeho protikandidáti na tom tak dobře nejsou. Existuje reálné nebezpečí, že Zeman efektivně zužitkuje všechny výhody na jeho straně.
Kromě toho, že protikandidáti mají reálně horší pozici a není to férový boj, jak by se na demokratickou zemi slušelo, tak Zemanovi nahrává i to, že čeští liberálové jsou tradičně roztříštění ve své podpoře. Drahošovi je vyčítaná nevýraznost. Horáčkovi jeho podnikatelská hazardní minulost. Zbylým dvou demokratickým outsiderům Fischerovi a Hilšerovi jejich naprostá neznámost pro lidi mimo Prahu. A to prosím není kritika ze Zemanovy strany. To je kritika se Zemanovy protistrany!
A to je právě největší bída prezidentské volby v Česku. Zeman ani nepotřebuje vést negativní kampaň proti svým soupeřům. Vedou si ji jejich příznivci sami.
Je nutno uznat, že samotní kandidáti se chovají velice korektně. Neokopávají si vzájemně kotníky. Horší to už je s jejich příznivci. A bohužel parlamentní volby ukázaly, že to bude ještě horší. Právě průběh parlamentních voleb, kdy na sebe nevybíravým způsobem útočili, liberálové všech směrů a stran mě připomněl k napsání tohoto textu. Nic mě nepřesvědčilo, že to nebudou dělat zas.
A tak co se liberálové budou hádat o tom, kdo z jejich mnoha kandidátů je nejlepší, Zeman bude dále sbírat body.
Pokud Zeman získá v prvním kole 51% hlasů, druhé kolo nebude a on vyhrává. Pak je tady ještě fenomén Topolánek, který ohlásil svou kandidaturu několik dni před vypršením posledního možného termínu. Bývalý premiér, který je proslavený několika skandály a přátelstvím s lobbistou Dalíkem, který byl odsouzen za korupci, se pohybuje nahraně mezi internacionálním a populistickým konzervativismem. Nikdo neví, jestli je to Zemanův soupeř nebo konkurent. Ovšem jeho nástup byl dech beroucí a nyní je v průzkumech na třetím místě.
Může se stát, že pokud proti sobě budou liberálové stále bojovat, postoupí do druhého kola se zemanem místo Drahoše Topolánek. A to bude pro liberály katastrofa. Ale přesto nejsou schopní se domluvit a stále věří, že jejich outsider zvítězí, ačkoliv k tomu nemají žádný logický důvod.
Je evidentní, že mimo pražskou liberální bublinu se hra točí jen mezi jmény Zeman, Topolánek, Drahoš a Horáček. A i to je až moc kandidátů. Přesvědčení Pražanů, že do voleb může zasáhnout ještě někdo jiný je bláznivé a i když jsem součástí této skupiny, odmítám s nimi souhlasit.
Naopak jsem přesvědčen, že by se liberální občané a demokratické strany měly urychleně shodnout na postupu jak zabránit výše zmíněným scénářům. Ideální by bylo, aby se volby změnily v klání Zemana, Topolánka a Drahoše. A to i přesto, že jsem přesvědčen, že nejlepším kandidátem je Hilšer. Méně, ale stále rozumná by byla nějaké dohoda liberální části společnosti a poltické spektra na vzájemných pravidlech a vzájemném postupu nebo něčem takovém.
Bohužel, jak znám své milé Čechy, není to reálné. A tak se velmi obávám, že Zeman má řádně nakročeno do druhého funkčního období. A České republice už nepomůže ani svěcená voda.
