Babiš – slast neodpovědnosti

Autor: Tomáš Peszyński | 13.6.2017 o 22:14 | (upravené 13.6.2017 o 22:23) Karma článku: 2,24 | Prečítané:  458x

Následující text je dalším příspěvkem na téma, jak opustit českou anti Babišovskou sociální bublinu.

Odpůrci Andreje Babiše nemohou pochopit, proč jej lidé volí a proč je tak populární a úspěšný politik. Je rovněž chybou mnoha Babišových odpůrců, že to odmítají uznat a žijí v přesvědčení o zfalšovaných průzkumech veřejného mínění, což je bohužel jen další spiklenecká teorie. Tentokrát liberální, ale stejně zhoubná a škodlivá jako všechny ty spiklenecké teorie, jejichž jádrem je to, že demokracie je špatná.

Babiš utáhl voliče na něco jiného.

Nejprve tady máme tvrdé jádro Babišových příznivců. Ti jakoby neexistovali. Nejsou to lidé, kteří by veřejně fanaticky uctívali svého předsedu, kteří by útočili veřejně a na sociálních sítích na své odpůrce a kteří by si z Babiše udělali svou modlu, podobně jak to dělá jádro voličů Miloše Zemana.

Tvrdý Babišista vypadá jinak. Je to člověk, který si myslí, že Babiš všechno vyřeší, od korupce, přes zdravotnictví až po státní rozpočet a že to udělá sám. A stačí mu k tomu dát neomezenou moc. Co Babiš v podstatě říká lidem? Potřebuji od vás moc, abych mohl řešit vaše problémy. Vzdejte se své moci a dejte ji mě a já za vás všechno vyřeším a vy nemusíte nic dělat. Stačí chodit do práce a koukat na televizi. Jak to bylo za normalizace. Pamatujete? To byly časy.

Na to tvrdý Babišovec slyší a rád Babišovi tu moc dá. I se svými právy a svobodami. Na co mu jsou nějaké práva a svobody. Ty za komunistů taky nepotřeboval a jak se měl dobře.

Toto tiché přesvědčení se v Česku šíří jako mor. Nebo spíše jako nějaká novodobá nákaza, která není vidět a slyšet a přesto jí je stále více. Dědictví komunismu, kdy byli lidé schopni obětovat svoji svobodou za to, že nemuseli mít zodpovědnost, se vrací. A k tomu se přidává moderní strach a únava z globalizace a lidé si myslí, že když se vzdají zmatené svobody, přijde někdo, kdo nastolí skvělý řád, kde budou mít nejen své sociální, ale hlavně mentální a kulturní jistoty.

Skutečně mě nenapadá žádný recept, jak s tímto zhoubným přesvědčením u lidí bojovat. Obávám se, že ten, kdo je nakažen tvrdým Babišismem je v lepším případě po nějakou dobu ztracen. Vzdát se odpovědnosti je totiž tak sladké.

Naštěstí, dobrou zprávou je, že ne všichni Babišovi voliči jsou „tvrdí“. Máme tady i měkké, dočasné, vlažné Babišovce. A taky mlčící většinu, která nevolí Babiše, ale nebude volit ani proti němu.

Těmto lidem je potřeba naslouchat. Jistě, že je potřeba dělat lidem osvětu o tom, co Babiš vyvádí za nepřístojnosti, případně zločiny, ale je třeba dělat i něco jiného. Poslouchat důvody, proč tito lidé volí Babiše, případně proč jim nevadí.

Tolik vysmívaná Babišova věta „všeci kradnů“ je totiž základem Babišova úspěchu. Už proto, že je v podstatě pravdivá. Jen není úplná. Poctivé by bylo říct „všeci kradnů, ale Babiš nejvíc (najvjac)“. A to je potřeba těmto lidem říkat.

Duše velkého množství našich spoluobčanů totiž zničil největší poltický zločin od pádu komunismu, který zdevastoval českou demokracii. A tím je Opoziční smlouva.

Jsem současník Opoziční smlouvy a v době, kdy byla přijata, jsem si plně neuvědomoval, jaká to byla katastrofa pro Česko. Dochází nám to až teď po letech. Už tehdy jsme si totiž zadělali na příchod Babiše. Opoziční smlouva udělala normu z toho, že si politické strany v této zemi rozdělí své klientelistické pašaliky. A to bez ohledu na své politické programy a ideologie. Stalo se to normou. Když si zemi rozdělily ODS a ČSSD, ostatní strany jen mlsně hleděly na jejich kořist a řekly si, že by mohly eventuálně postupovat stejně. A tak, kdykoliv a kdykoliv se naskytla příležitost, udělaly si vlastní opoziční smlouvu. Udělali si vlastní dělení kořisti. Rozdělily si své klientelistické claimy.

K tomu jen dodávám, že úspěch ANO tkví v tom, že to dělá taky a nejvíc a zároveň za to ostatní tvrdě kritizuje. To je ta úspěšná drzost, protože když „všeci kradnů“ tak u toho cudně mlčí, kdežto Babiš a ANO „kradne“ a ještě u toho volá „chyťte zloděje!“

Díky tomuto přístupu všech stran se politika změnila na zlatokopectví a vytratil se její hlavní smysl – veřejná služba. Ta se dělá jen jako přidaná hodnota, když je čas a vůle. Korupce je pak jen třešnička na dortu toho všeho.

A lidé to viděli a vidí. Mnoho z nich díky tomu ztratilo důvěru v demokracii. Demokracii chápou jako hřiště pro predátory. V době totality může krást jen jeden. V době demokracie všichni, kdo se o to umí porvat. Pro obyčejného člověka žádný rozdíl. Tak to chápou. Proto na ně nezabírají výzvy k obraně demokracie. Nechápou, proč by ji měli bránit. Bojovat za mafiánské skupiny, kterým vadí, že jiný gang získal nadvládu? Jaký to má smysl?

My liberálové to nevidíme, protože my víme, jak funguje demokracie, věříme v ní a věříme v sílu institucí, které s tím mají zatočit. Tak strašně věříme v demokratické instituce, že tolerujeme, že jsou neschopné. I my se musíme mentálně změnit. Je potřeba přestat věřit. Je potřeba začít funkčnost těchto institucí tvrdě vyžadovat. I pro nás je to těžší než slepá víra. Protože si to vyžaduje občanskou aktivitu a i my jsme raději pohodlně věřící, než tvrdě konající.

Lidé podléhají Babišovi nejen z výše popsané slasti neodpovědnosti, ale také proto, že mají pocit, že jsou politikům ukradeni. A mnozí z nich ani netouží po paternalistickém přístupu státu. Chtějí, aby stát dělal jen to, co má. A on to nedělá. A pak se objeví spasitel, který jim za trošku moci a trošku omezení svobody nabízí, že to vyřeší. Tak to vidí umírnění Babišovi voliči. Ten risk dát Babišovi trošku moci a svobody se jim zdá přijatelný. Vidí v tom naději pro tuto zemi.
Mnoho z nás takovýto přístup rozčiluje. Proto tak nenávidíme Babiše, protože si myslíme, že v lidech vyvolává retro komunistický pocit „postarejte se o mně“. Jenže jak se snažím naznačit, skutečně ne každý Babišův volič je takový. A my se musíme chtít, aby se takovým nestal.

Pokud budeme jen kázat o Babišových zločinech a tvářit se, že ostatní strany jsou svaté, protože se hlásí k demokracii, tak nás lidé nebudou brát vážně. Budou nás považovat za exponenty těchto stran.

Těmto lidem je potřeba vysvětlovat, že demokracie je taková, jakou si ji uděláme. Tyto lidi je potřeba přesvědčit o tom, že Babišem to nekončí, že nesnášíme Babišovské chování i u jiných stran a že cílem není likvidace Babiše, ale likvidace klientelismu a atmosféry opoziční smlouvy v ČR jako takových. Pokud tomu lidé uvěří a my to budeme myslet vážně, tak nebudou mít důvod volit Babiše. Protože pochopí, že Babiš není spasitel, ale král zlodějů. A že nám nejde o sesazení zlodějského krále a nahrazení jiným, ale o boj proti zločinu jako takovému.

Páčil sa Vám tento článok? Pridajte si blogera medzi obľúbených a my Vám pošleme email keď napíše ďalší článok
Pridaj k obľúbeným

Hlavné správy

DOMOV

Laššáková: Kiskov výber ma prekvapil, nečakala som to

Poslankyňa za Smer Jana Laššáková tvrdí, že Maďarič na sneme strany hovoril čiastočne aj z jej srdca.

EKONOMIKA

Šramko: Zásadná reforma? Naposledy pred piatimi rokmi

Vláda v rozpočte vytvára rezervy v stovkách miliónov eur.


Už ste čítali?