Evropa má nový smysl a cíl

Autor: Tomáš Peszyński | 9.6.2017 o 19:38 | (upravené 9.6.2017 o 19:44) Karma článku: 3,82 | Prečítané:  529x

Před dvěma týdny prohlásila německá kancléřka Angela Merkel, že se již nelze spoléhat na USA a Británii a že se Evropa musí bránit sama. Snad si lidé uvědomují, jaký to je dějinný okamžik.

Toto prohlášení je jen hlasitým vyřčením toho, co se v poslední době stávalo více zřejmým. Nechce se mi věřit, že by mohli ještě existovat lidé, kteří by nevnímali měnící se realitu světa.

Je přece jasné, že Rusko není partner, ale smrtelná hrozba pro celý Západ. Čína sice nenápadně, ale o to cílevědoměji prosazuje své zájmy, které nejsou shodné s našimi. Islamističtí teroristé objevili naši Achillovu patu a umí v nás vyvolat přesně ty emoce, které od nás potřebují.

Je přece zřejmé, že se Británie díky Brexitu změnila ze sebevědomého státu s inspirativní politickou kulturou a ušlechtilými tradicemi na evropskou provincii s podivně bizarními politiky.

A rozdíl mezi Donaldem Trumpem a jeho předchůdci může nevidět snad jen slepý. Opravdu může být někdo přesvědčený, že Donald Trump by nařídil akci jako vylodění v Normandii a chtěl za to jen kus francouzské země k pohřbení mrtvých Američanů? Že by byl schopen něčeho, jako je Marshallův plán? Že by byl schopen vydávat peníze a riskovat životy svých spoluobčanů jen proto, aby USA měly pověst spolehlivého spojence? Že by chtěl, aby Evropa měla „jedno telefonní číslo“? 

Popsal jsem některé činy a zásady americké zahraniční politiky, kvůli kterým jsme měli USA rádi a věděli jsme, že to je zem, která brání Západ a universální lidské hodnoty, protože ví, že investice do stabilního a svobodného světa přinese zisk dalším generacím.

Ruku na srdce, skutečně někdo věří Trumpovi, že je schopen takovéto politiky? I přesto, že to sám popírá? Amerika na prvním místě. Dlužíte nám prachy za obranu. Putin je skvělý chlapík.

Jen blázen by v takové situaci spoléhal dál jen na Ameriku. Ano, jsou lidé, kteří se s tím nejsou ochotní smířit, že už to tak není. Naštěstí jsou lidé, kteří vidí věci, tak jak jsou. A je opravdu velké štěstí, že to jsou schopni vůdci s vizemi a plánem. Angela a Merkelová nebo Emanuel Macron.

Merkelové jasné prohlášení není jen popíchnutím Trumpa a facka spícím, kteří si nevšimli změn ve světě a změn v USA. Je to začátek nové éry Západu. Je to vize pro Evropu. Když USA začínají chránit jen své úzké zájmy a přestávají je zajímat společné hodnoty, musí Evropa začít chránit zájmy své. A musí se ujmout ochrany západních hodnot. Přebrat štafetu po Americe, která zdá se už díky svému prezidentovi nemá zájem.

Díky tomu získává EU nový smysl. Nový důvod své existence. Novou životní energii, která by nás měla dovést ke statusu světové velmoci, která se nemusí bát Ruska a Číny, která se nemusí bát džihádistických hnutí a která dovede řešit problémy bez pomoci USA, pokud USA z jakýchkoliv důvodů neprojeví zájem.

V této vizi je místo i pro Čechy. Neustále brečíme, jak si z nás velmoci dělají kus hadru a že jsme malí a musíme se k někomu přimknout. A co se nepřimykat, ale aktivně novou velmoc pomoci vytvořit? Nestát se jen spojencem, ale nedílnou součástí? Jen díky Evropě se Češi mohou stát národem, který dovede řešit globální problémy lidstva. Společně s ostatními evropskými národy se můžeme stát lídry světa. To bychom, ale museli opustit naše provinční sobectví a stát se otevření, velkorysí a tolerantní. Jsme toho schopni? Nebo zůstaneme v našem kalném rybníčku, což je nabídka z východu.

V žádném případě budoucí renesanci EU nelze brát jako antiamerikanismus. Naopak. Je to přebrání štafety po dobu krize americké demokracie. Vlastně to Americe dlužíme. Děláme to pro ni. Ona nám už tolikrát pomohla, teď bychom měli pomoci my jí. Euroatlantické hodnoty by měly teď být chráněny Evropou, a pokud se USA vzpamatují a vrátí se k nim, dostanou je od nás nepoškozeny spět. Moc se na tu chvíli těším.

Možná se divíte, o jaké Evropě to mluvím. O té, která bojuje s Ruskem nebo se ho bojí nebo mu podléhá? O té, která se nechala pohltit vlastním strachem z globalizace? O té, která má ekonomické problémy? O té, která opouští EU?

Ano, to všechno Evropou otřásá, ale já mluvím o jádru EU, které je vystavěno kolem neotřesitelného německo-francouzského spojenectví. To je páteř Unie. A záleží jen na nás, jestli se k ní připojíme, protože dveře máme otevřeny. Francie, ani Německo teď nechtějí dělat sobeckou národní politiku. Mají zájem o renesanci EU. Jsem si jistý, že dlouho na nás čekat nebudou a pokud nebudeme chtít, nutit nás nebudou, ale byla by to promarněná šance, protože díky onomu evropskému smyslu a cíli by nový smysl a cíl získala rovněž naše země.

Takže co? Budeme evropský vidlákov nebo se staneme součásti světové velmoci? Lze vůbec váhat s odpovědí na tuto otázku?

 

Páčil sa Vám tento článok? Pridajte si blogera medzi obľúbených a my Vám pošleme email keď napíše ďalší článok
Pridaj k obľúbeným

Hlavné správy

DOMOV

V bašte Smeru deti chorľavejú a starším sa cnie za socializmom

Baníci cítia krivdu, keď niekto kritizuje umelé dotovanie Hornonitrianskych baní vládou. Na ťažkú prácu nedajú dopustiť.

SVET

Minúta po minúte: České voľby pokračujú druhým dňom

Česi rozhodnú o smerovaní krajiny.


Už ste čítali?